Obsah
Přečtěte si rozhovor celý nebo se proklikněte do části, která vás zajímá nejvíce.
Představení
Ahoj, Honzo. Můžeš na začátek říct něco o tom co děláš a jak ses k tomu dostal?
Co dělám? No, dělám šperky, a to hlavně snubní prsteny a zásnubní prsteny.
A jak jsem se dostal ke šperku? Byl to běh na dlouhou trať, protože nejsem vyučený a nemám žádný vzdělání v tomto směru. Já jsem se řemeslu učil sám doma. V podstatě úplně na koleni. A ze začátku to byla jenom moje volnočasová aktivita. Bez jakýchkoliv ambic, že bych se tím někdy v budoucnu mohl živit.
Nicméně jsem v tom koníčku nějak pokračoval. A najednou teď tady spolu sedíme, uprostřed vybavený dílny a je to můj full time job. Upřímně řečeno, vlastně ani nevím, jak se to stalo. Mám obrovský štěstí, velmi si toho vážím, že můj koníček je zároveň mojí prací a mojí obživou a naopak.
Dostal jsem se k tomu úplně náhodou. Opravdu jak slepý k houslím. První šperk jsem vyrobil v roce 2006, těsně po svatbě. Šel jsem se svojí manželkou Markétou na procházku a šli jsme kolem jednoho obchodu, kde prodávali stříbrný šperky a hodinky, a já jsem tam ve výloze zahlídnul stříbrný náhrdelník. Takový vytepávaný z jednoho kusu plechu a hrozně se mi to líbilo. To by Markétě slušelo. A kolik za to chtějí? Dvanáct litrů, tyjo to nedám. V té době jsem vydělával nula nula prd, takže to bylo na mě dost peněz.
A tak jsem přemluvil Markétu, abychom společně vstoupili dovnitř a předstírali zájem o koupi tohoto šperku, a to jenom čistě z toho důvodu, aby mi ten šperk půjčili do ruky. Abych si to mohl osahat, podívat se na to zblízka a podívat se na to, jak to udělaný.
Pak jsem doma rozstříhal starý stříbrný tácek po babičce a z toho jsem základním nářadím na psacím stole vyrobil „repliku“ toho šperku. K tomu jsem do sady vyrobil náušnice ze stejného materiálu, ve stejným stylu a byl jsem řemeslem chycený.
A co tě na tvé práci baví?
Já potřebuju mít hlavně dobrý pocit z dobře odvedené práce. Potřebuju ráno přijít do dílny, celej den na něčem dělat. Pak to večer vezmu do ruky, fyzicky si to ohmatám, prohlédnu ze všech stran a řeknu si: „Honzíku tohle jsi dneska dělal ty a je to dobrý.“ Pak to můžu odložit a jít domů s tím pocitem z dobře odvedené práce.
Snubní prsteny
Jak vybírat snubní prsteny? Co při vybírání zvažovat a jak postupovat?
První věc, kterou je důležitý zmínit je, co ten snubní prsten vlastně je a k čemu má sloužit. Já osobně vnímám snubní prsten jako poměrně silný symbol, nositel jistého kouzla. Jde o to, co od toho očekáváš, ale ten symbol pro tebe může splňovat i těsnění od pračky.
Můžete si uvázat prstýnky z trávy na louce a taky můžete jít k super zlatníkovi a nechat si udělat originál snubních prstenů za 200 táců. Nebo pojedeš se svou snoubenkou na výlet do Horní Dolní, tam si koupíte zmrzlinu na náměstí a vedle zmrzlinárny bude obyčejný ušmudlaný zlatnictví a řeknete si, hele, tak si je koupíme tady, protože je nám tady krásně. Bude to obyčejnej prstýnek, totální konfekce, ale bude to mít pro vás hodnotu a kouzlo.
Je to o emocích. Je to o pocitu z toho prstenu.
No a trochu praktičtěji. Ve většině případů takový hurá akce lidi nedělají. Bývá to víc s rozmyslem. Když lidi chtějí snubní prsteny, tak je ve většině případů chtějí je nosit od rána do večera, sedm dní v týdnu. A v ideálním případě je budou nosit po zbytek svého života. Lidi se sice scházejí a rozcházejí, to je normální, ale toto je požadavek na prsteny.
A ten prstýnek by měl splňovat požadavky, které jsou definovaný tímto způsobem užití. Rukama děláme úplně všechno a ty prstýnky dostávají hroznýho čouda. Velmi trpí otěrem. Vezmeš do ruky basu s pivama a když to budeš mít z nějakýho tenkýho drátku, tak se zohýbá. Jakmile se ohne a budeš se to snažit narovnat, tak to uděláš jednou dvakrát a pak to praskne. Ten prstýnek by měl být z odolného materiálu, který vydrží dlouhodobé hrubé zacházení.
Zároveň by to měl být materiál, který je vhodný pro trvalý kontakt s kůží. Nemělo by to nijak reagovat, oxidovat, mělo by to být chemicky stále, aby nevznikaly alergické reakce.
Další věc je požadavek na pohodlnost toho nošení. Protože v ideálním případě bys o tom prstenu neměl vědět. Neměl by tě tlačit, neměl by sklouzávat, neměl by padat. Neměl by překážet na ruce. Neměl by mít žádný výrazný ostrý hrany a trčet extravagantně do prostoru. Aby ti umožnil pohodlně sáhnout na kliku u dveří, aby se ti nezamotával do svetru, aby sis mohl v zimě obléknout rukavici a aby sis mohl sáhnout pro drobné do kapsy.
A to jsou takové dva mantinely. Odolnost materiálu a pohodlnost nošení. A v rámci těchto dvou mantinelů bychom se měli pohybovat.
Těch možností je pořád mnoho. Já rád říkám, že jsou neomezené. Ono to není úplně pravda, ale je jich fakt hodně. A někdy v extrémních případech si můžeme dovolit sem tam ten mantinel překonat. A trošičku přelézt. Ale pak to bude samozřejmě na úkor něčeho.
A tím se dostáváme k vizuálu, jak by vlastně měly ty prsteny vypadat? Já se domnívám, že zvlášť u snubních prstenů platí takové to oblíbené klišé. V jednoduchosti je krása a méně je více. Ty prstýnky by měly být pokud možno nadčasové. Aby se vám líbily teď a aby se vám líbily za deset, za dvacet i za třicet let. Prostě, abyste z nich furt měli radost.
Takže když za mnou přijdou zákazníci a řeknou, že chtějí prstýnky s pejskem a kočičkou, tak se mi naježí chlupy na zádech a začnu jim vysvětlovat, proč to nechtěj. Nicméně jsou to jejich prsteny. Oni je chtějí nosit. Takže pokud mě přesvědčí o tom, že ví, proč chtějí pejska a kočičku, tak to s klidem udělám a nemám s tím problém. Ale je to blbost. V jednoduchosti je krása.
Kde prsteny koupit nebo zařídit? Protože existují komerční šperkařství, designéři, kteří mají hotové prsteny na skladě a potom jsou lidi jako ty, kteří vyrobí prstýnky úplně na míru.
Vyjmenoval si přesně ty možnosti, kde to koupit. Záleží na tom, jak moc času do toho chceš investovat a jak moc speciální ty prsteny chceš mít. Toho už jsem se dotknul, že je důležitá spíš ta emoce a symbol prstenu než kdo a kde ti ho prodal.
Ideální je udělat si chvilku času a podívat se na internet. Třeba Pinterest. Tam je spousta krásných šperků a uděláš si představu o tom, co se ti vlastně líbí. A až pak hledáš, kde se to dá koupit.
Za mě je úplně super počin Czech Design a jejich projekt Snoubení. Kdy oni pomáhají tápajícím zákazníkům tím, že předvýběr udělali za ně. A seznam těch šperkařů, co jsou v projektu Snoubení zapojeni je velmi kvalitní. Ať už si vybereš kohokoliv, tak máš záruku toho, že budeš mít parádní prsten. A všechny prsteny od designérů v tomto projektu jsou fyzicky v showroomu Czech Designu.
Nebo si zajít na nějakej kvalitní svatební veletrh. Je jich tady pár, kde máte nejlepší výběr svatebních dodavatelů, ať už jsou to šperkaři nebo fotografové. Výhoda je, že si s těma lidma můžete popovídat osobně a uvidíte fyzicky jejich práci, což je často hodně pomocné ve výběru. Já nemám moc rád klasické produktové fotografie, kdy prsten visí v nějakém vzduchoprázdnu a je celý vyretušovaný. A ty víš úplný kulový, jak ten šperk vypadá. Tvarově to bude asi stejný, ale jakmile ho uvidíš fyzicky, tak to může být hodně velký rozdíl.
Nebo se mrknout na stránky sólo šperkařů. A co tě zaujme, tak tam zavolat a domluvit si schůzku, přijít do showroomu, popovídat si, podívat se, bez nějakých závazků.
Známé značky jako třeba Rýdl, Brilas apod. stojí za to?
Jasně, to jsou zavedený značky, který ti neprodají žádnej šunt. Takže pokud se někomu líbí jejich designy, které jsou trochu víc konfekční, tak je to naprosto v pořádku a rozhodně to není krok vedle.
Takže žádná z firem na trhu není krok vedle.
Víceméně. Člověk by tady na trhu v České republice neměl šlápnout vedle. Můžeš narazit na zlatnictví nebo výrobce, kde bude třeba potíž se servisem. Ale to hovořím čistě teoreticky, to jsou spekulace.
Prsteny na míru
Jak to probíhá, když někdo chce snubní prsteny na míru?
Je to jednoduchý. Ozve se zákazník, že má zájem o výrobu snubních prstenů. Většinou si s těmi zákazníky dám schůzku v dílně a blíže si o tom popovídáme.
Základy se dají pořešit na dálku, ale osobní schůzka je vždycky dobrá. Já si tady s těma lidma můžu popovídat o detailech, jako jsou různé povrchové úpravy, aby viděli barvu, jak ten materiál skutečně fyzicky vypadá… A taky můžu vidět jaký mají vkus, zeptat se jich co mají rádi, jak se oblékají.
Když to řeknu blbě, zajímá mě, jaký mají boty a jakým jezdí autem. Když přijde holka v batikované sukni nebo v elegantním kostýmku, to je obrovskej rozdíl.
Vše ukážu a předvedu, vysvětlíme si technologické možnosti dílny, ale nejdůležitější je slyšet jejich představy o tom, jak by ty prsteny měly nebo naopak neměly vypadat. Společně tady ten nápad doladíme. Já zkusím udělat skicu a pak se pustím do práce.
U zásnubních prstenů na míru je to asi složitější, že?
Jo, muži si často myslí, že mají své přítelkyně prokouknuté a že naprosto přesně znají jejich vkus. A ve skutečnosti to není pravda. Zároveň to chtějí jako překvapení, takže to s nimi nechtějí konzultovat.
Jsou samozřejmě způsoby, jak to udělat. Ideální je probrat to s maminkou, ségrou nebo nejlepší kámoškou. Která to samozřejmě okamžitě vykecá, že jo 😀 . Ale to je krásný a s tím se musí počítat. Člověk si pak ušetří komplikace jako úpravu velikosti, vyměňování nebo nedej bože se to nemusí líbit.
Zároveň, v čem je důležitý ten zásnubní prsten? Zase jsme u nějaké emoce. Ty žádáš dívku svých snů o ruku. A pokud ten vztah funguje a pokud ona to chce, tak z toho má obrovskou radost. A je úplně jedno jak ten prsten vypadá. Je to úplně buřt.
Ale některý ženský to tak nemají a jsou ve skrytu duše princezny. Takže když nedostanou prsten s velkým šutrem, tak jsou z toho smutný.
Měl jsem tady ale už i zákaznici, která chtěla zásnubní prsten pro svého kluka, jakože ho chtěla požádat o ruku. Všechno klaplo báječně. Jsem moc rád, že i v týhle hodně konzervativní životní fázi jsou lidi, co mají chuť a odvahu hledat nový cesty.
Workshopy výroby snubních prstenů
A teď se dostáváme k tvé specializaci. Jak vůbec workshopy vznikly?
Prazáklad toho nápadu na workshop vzniknul v době, kdy jsem plánoval svatbu (jsem 16 let šťastně ženat a hodlám v tom pokračovat, je to super).
Já jsem hrozně chtěl naše snubní prsteny vyrobit sám, protože mně přišlo, že by to bylo symbolický a hezký. Ale vůbec jsem netušil, jak na to. A zároveň jsem neměl jsem koule na to oslovit nějakého, pro mě absolutně neznámého, zlatníka a vysvětlit mu: „Hele, ty mi půjčíš na 3 dny dílnu a nářadí a já si to udělám sám, bereš?“
A ten nápad samovýroby mi v hlavě zůstal. Z toho vyplynulo, že by se to dalo nabízet lidem jako služba. Přijdou za mnou do dílny a s mou podporou si prsteny vyrobí sami sobě navzájem. Já osobně vnímám prsten jako nositele jistého kouzla. A pokud si lidi prsteny vyrobí sobě navzájem, tak to kouzlo je mnohem silnější.
Ale trvalo poměrně dlouho od nápadu po realizaci. Pochyboval jsem o sobě i o lidech. Říkal jsem si, jestli budu dobrým pedagogem. Dokážu předat svoje zkušenosti? A mám vůbec zkušenosti dostatečné? A co když to budou fakt jitrnice a prostě to nezvládnou udělat?
Potřeboval jsem si to na někom vyzkoušet. Ideálně na někom koho znám. Naštěstí v době, když jsem byl hodně na vážkách, přišel můj mladší bratr a oznámil mi, že se bude ženit. Tak já jsem mu obratem oznámil, že prsteny má vyřešený, že si je vyrobí sami u mě v dílně. Naštěstí s tím oba celkem nadšeně souhlasili. Takže jsem měl možnost vyzkoušet si to na bráchovi a jeho manželce. A bylo to super. Vyzkoušel jsem, že to funguje. Oba dva vyrobili krásné prsteny. A zároveň můj mladší bratr (teď ho teda nechci urazit) je manuálně velmi nezručný a já jsem věděl, že jestli to zvládne brácha, tak to zvládne každej.
Od té doby nabízím workshopy výroby snubních prstenů veřejně a funguje to. A poslední dobou je o to fakt zájem.
A jak ten workshop probíhá? Podobně, jako když se dělají šperky na míru, nebo je to v něčem jiné?
Ta úvodní konzultace je takřka stejná (viz výše). Před workshopem si domluvíme nezávaznou konzultaci. Samozřejmě potom mají lidé možnost vycouvat bez jakékoliv výtky a bez zaplacení koruny.
Na konzultaci si prostě dvě hodiny povídáme, vymýšlíme materiály, z čeho by to chtěli, z čeho by to nechtěli… Vymýšlíme design těch prstenů, říkám jim podobný věci o prstenech, co jsem říkal před chvílí tobě. Pak chci slyšet nějaký jejich nápady, inspirace a společnými silami ten nápad doladíme tak, aby to bylo proveditelné v rámci technologie tady té dílny a v rámci dvou dnů.
Pak je pošlu domů a na to datum, které si domluvíme na workshop připravím materiál tak, aby se nám dobře a pohodlně pracovalo, uklidím dílnu, nakoupím občerstvení a pustíme se do toho. Rozdám zástěry a pracuje se.
Jak konkrétně to probíhá? Je to práce na 2 dny. Opravdu od rána do večera. Nevím v kolik skončíme a nemám to nějak hodinově omezený. Každý totiž přijde s nějakým jiným nápadem, každý pracuje jiným způsobem. Zkrátka a dobře jsme tady do té doby, dokud nám to jde od ruky, dokud je co dělat a dokud to není hotové. Já to říkám trochu v žertu, ale myslím to naprosto vážně. „Nepustím vás domů, dokud to nebude hotové.“
Je to na 2 dny, takže práci máme rozdělenou na půl, máme nějaký denní plán.
A jakmile to máme hotový, tak můžeme jít domů nebo na pivo a druhý den to dokončíme.
Ještě jedna důležitá věc. Smysl je samozřejmě v tom, aby si vyrobili ty snubní prsteny navzájem. Ale jeden ze smyslů workshopu je i to, aby je to bavilo. Měli by si to užít, takže rozhodně to nejsou galeje.
Já chci, aby to byly jejich prstýnky. Takže my zpracováváme jejich nápady. Samozřejmě pomáhám a jsem ochoten pomoci jak s návrhem, tak s tou výrobou. Ale vtip je v tom, že to není o tom, že přijdou na workshop a já jim ukážu pět modelů, jeden si vyberou a ten potom vyrobíme. Ne, je to stoprocentní zakázková výroba, tedy pracujeme s jejich nápadem.
A já chci, aby zažili dobrý pocit z dobře odvedené práce. Takže jim do toho zasahuju pouze ve třech případech. V případě, že vidím, že ten člověk se trápí. Že zrovna tento technologický krok (těch kroků je celá řada) se mu nedaří. Tak se nabídnu s pomocí. Buď přijmou, nebo ne, to je na nich. Pak zasahuji v případě, že si o tu pomoc řeknou. A pak zasahuji v případě, když vidím, že ještě chvilka a práce bude nenávratně ztracená. To zasáhnu nekompromisně a nějakým způsobem to zachráním.
Lidi jsou z toho často nadšení. Že nečekali, že to bude takhle super. Oni jsou schopný udělat naprosto dokonalou profesionální práci. Protože na to, aby si odvedl dobrou práci, potřebuješ jenom tři věci. Potřebuješ dobrý nářadí, potřebuješ know-how a potřebuješ čas. Nářadí a know-how dodám já a čas dodají oni. To je celé. A ty výsledky jsou super. Prakticky je to stoprocentní dokonalá řemeslná práce.
Často vidíš, že těm lidem jen stačí dát důvěru. Říct jim, to dokážeš. A oni to dají a jsou často sami překvapení, jak krásný prsten pro toho svého partnera vyrobili. Workshopy mě fakt nabíjí, mám z těch lidí ohromnou radost.
Chcete se o práci Honzy dozvědět víc? Koukněte na jeho web:
A co fotografa?
